Čas od času je prostě osvobozující sednout si na balkon, dát si pár piv, zapálit si a poslechnout svou oblíbenou hudbu.
Je mi 18 let a nevím, jestli si to lidé v mém věku uvědomují, ale tohle období, kdy si můžeme „pochillovat“ už bude brzo u konce. Za pár let pro nás končí ten svět, kde existují letní prázdniny a ředitelská volna. Za chvíli se budeme nahánět za „prachama“, kariérou a jen pár z nás bude dělat to, co jsme chtěli. Skoro si nedokážu představit, že za deset let sednu na balkon, dám si pivo a Camelky.
Někteří z nás přijdou domů, udělají s dítětem úkoly, prohodí pár slov s manželkou a zapnou Mac, aby dohonili resty z minulého dne a další den to samé. Zas a znova.
Čas pro sebe samotného si uděláme ve dvě ráno, dáme si tři panáky a půjdeme spát. V pátek zajdeme s příteli na pivo, s lidmi ze střední se uvidíme jednou za pár let na srazu, kde všichni přijdou s maskou šťastného a vyrovnaného člověka. Ti šťastnější vybudují kariéru, ti méně šťastní budou stále makat na svého debilního šéfa, ti ještě nešťastnější budou alkoholici nebo nezaměstnaní.
Sny se vyplní jednomu z tisíce.
Důležité je, užívat si tyhle dny. Každý víkend několik nabídek na akci. Dokud to není jedna pozvánka na páteční pivo „a čau.“
Přijde jedna blbá chyba a žádná druhá šance. Jeden blbý krok a na následky nedostaneš odklad. Jeden přešlap a žádná možnost svůj tah zopakovat. Žádná záchranná síť.
Budu to jen já sám a moje druhý já, ale dokud to nepřijde, tak to nehodlám řešit. Do té doby si budu užívat a dávat „props“ těm nejlepším lidem, které znám a za které bych dal ruku do ohně.